Řemeslo Gladiátorské

Gladiátor (gladiátor, „ten, kdo bojuje mečem“, šermíř) byl člověk bojující v zápasech pro pobavení publika. V dnešní moderní společnosti je to téměř nepochopitelné, ale Římané sami říkávali – když už být otrokem, tak gladiátorem.Důvod byl jednoduchý – gladiátoři nedřeli v kamenolomech, nenosili aristokraty po ulicích, gladiátor celý dlouhý den jen cvičil a zdokonaloval se v boji. Samozřejmě silného muže nemůžete odbýt chlebem a vodou nebo se z něj stane slabý muž. Proto se gladiátorům servírovalo to nejlepší jídlo, víno a občas dokonce i pivo. Navzdory mýtu o svalnatých krasavcích , byla většina gladiátorů dost při těle,  tuk byl totiž jejich přirozenou zbrojí. Forenzní věda, u ostatků gladiátorů z Yorku a Efezu prokázala, že 60% z nich na svou výšku 145 – 155 cm, vážilo 80 – 100 kg.V zájmu spokojenosti svých bojovníků jim lanisté dopřávali i potěšení v ženském klíně, což jiný otrok, krom gladiátora, nezažil. Samozřejmě mohl gladiátor kdykoliv zemřít v aréně, ale oproti např. Ubičovánív kamenolomu, to bylo jako nic. Smrt gladiátorů byla většinou rychlá a čestná. Čím slavnější gladiátor byl, tím více slávy a uznání patřilo jeho pánovi. Ti nejlepší pak vydělali lanistům další peníze tím, že byli prodáváni urozeným Římankám či Římanům jako prostituti na jednu noc. Vše stejně fungovalo i u jejich ženských protějšků amazonek (gladiatrix).“Ave caesar, morituri te salutant“ – „Caesare budˇ pozdraven, jdoucí na smrt Tě zdraví“ – Tak gladiátoři pohrdavě pozdravili císaře Claudia. Byli totiž odsouzeni k boji, ve kterém ze 100 mužů měl vzejít jen jediný vítěz, tak dobře věděli, že jdou vlastně na jistou smrt. Gladiátoři byli často váleční zajatci a odsouzení zločinci, Přecvičení na elitní bijce arén. Existovali však i gladiátoři profesionálové, nejčastěji římského, germánského a spartského původu. To byli svobodní lidé toužící získat peníze a slávu bojem v aréně.